Z vegetariána opět všežravcem

27. června 2017 v 11:37 | Jája |  Ze života
Nenapíšu, že jsem znova masožravcem a nenapíšu! Lidé všežravci si sice velice rádi říkají "masožravci", ale co jedí k řízku za přílohu? Sekanou? No, asi těžko...
Lidi co nadávají na vegetariány a vegany mi přijdou prostě nějakým způsobem omezení. Nikdy jsem se v životě nesetkala s vegetariánem/veganem(dále už jen veg**an), který by mi to horem dolem cpal. Snad jediný důvod proč vám veg**an musí říct že je veg**an je ten, že když mu nabízíte maso, odmítne vás. Vypadá to pak nějak takhle:
A: Dáš si párek??
B: Ne, dík.
A: Ježiši a jako proč? Seš snad veg**an??
B: Jo
A: OMG!!! Přestaň to všem dokola cpát nikoho to nezajímá!! (plus nějaký trapně vtipný komentář o tom, že rostlinky jsou taky živé a ať radši jíme kameny)

Dva roky jsem byla vegetarián. Teď už píšu vegetarián, do veganství bych osobně nešla. (Ano stalo se mi, že jsem po čas svého vegetariánství jedla třeba jeden týden jako vegan, ale to bylo čistě náhodně a nebo jsme zrovna neměli doma vajíčka)
Dneska už se můžu opět řadit mezi "všeřzavce", ikdyž masa jím oproti tomu jak jsem ho jedla před svou vegetariánskou etapou mnohem méně. Důvod? Asi se mi nějakým způsobem změnila chuť. A když už do sebe nějaké to masu nacpu tak je to kuřecí.

Ale proč už teda vegetariánem nejsem?
Všechny zarputilé veg**any asi teď pěkně naštvu, protože jsem si asi dostatečně nestála za svým a zkrátka a dobře jsem se svého přesvědčení vzdala, ale našla jsem si přítele, který jednoduše vegetariánskému stylu života neholduje (a mě by ani nenapadlo ho na vegetriánství obracet) a zjistila jsem, že je to hodně těžké skloubit.
A tak postupem času začaly moje drobné vyjímky, kdy jsem si dala maso a z vyjímek se stalo pravidlo a z pojídání masa se stal opět normál. Rozumějme normál takový, že se v mém jídelníčku objeví maso v hlavním jídle jednou za týden a sem tam si dám na rohlík šunku. Víc toho po mě ani nikdo nemůže chtít. Ještě teď občas maso odmítám, když mi přijde, že jsem ho prostě momentálně přejedlá. Ale už jako důvod neříkám, že jsem vegetariánka, ale že jsem prostě jenom vybíravá.
Za svoje vegetariánské období jsem si oblíbila spoustu vegetariánských receptů, kterých se ale jen tak nevzdám. Takže budu oproti svým přátelům vždycky ta "co jí ty divný věci". (Třeba když si zabalím na oběd zeleninový salát se sójovými boby, nebo pohankovou kaši, kterou musí vždycky někdo "vtipně" okomentovat, že vypadá jako by ji už někdo předtím jedl).

A jak se na to tvářilo okolí?
Doma byli neskutečně šťastní, že přece jenom možná neumřu.(pro někoho se prostě strava bez masa rovná smrti). A moji přátelé to komentovali slovy: "Konečně jsi dostala rozum." Ale já si nemyslím, že být vegetariánem byla chyba, bohužel se mi do současné etapy života vegetariánství nehodí. Ale, kdo ví, někdy se k tomu stylu života zase vrátím. Pořád mi je těch zvířat líto. I těch na mým talířku, ale já je teď potřebuju. Nemůžu pro ně udělat víc, než jim v duchu poděkovat, že mi pomáhají přežít.

A něco na závěr:
Nemám absolutně nic proti lidem co maso nejí, problém začnu mít až s těma, co mi budou říkat že jsem zrůda jen proto, že maso jím. Ani já když jsem maso nejedla, jsem nikoho nepřesvědčovala o tom, ať ho přestane jíst taky. Je to jednoduše na každém z nás, co se rozhodneme, že budeme jíst.
Ale myslím si, že dokud lidé nedostanou trochu rozumu souboje veg**ani vs. "masožravci." tu budou pořád.
A co vy, jak pohlížíte na vegetariánství a veganství?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 9. července 2017 v 14:45 | Reagovat

Mohou veganky polykat? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blog byl založen 14.12.2014