Cokdyž už to nestihnu

28. února 2015 v 14:28 | B |  Téma týdne
Volný tok myšlenek.
V tomto případě síše jen kapou...
Ale pozor, pokud chcete číst,
musíte nejdřív vy sami obrátit list....


Ještě mě napadlo, že jsem toho spoustě lidem zapomněla spoustu říct. Ale možná by některá slova měla zůstat nevyslovená a některé myšlenky by se měly zdržovat jenom v mé mysli. Ale když pomyslím, jaké by to bylo třeba kdybych měla odvahu říct co si myslím... Ne takhle to nemyslím. Nebojím se říct svůj názor a tak... Ale neumím říct lidem........slova. Kdyby to tak šlo bez nich. Kdyby jsme se nedoruzímivali pomocí slov, ale třeba telepatií, nebo pocity, činy... jakkoliv, ale já prostě neumím říct...slova. A to tak ráda čtu a píšu... Ale kdo to bude číst? Když slovy neumím nic říct. Chudák můj budoucí kluk...nebo prostě někdo kdo do toho se mnou půjde. Co mu asi tak řeknu? Místo miluju tě? Tráva/ slunce/ děštivá procházka při které vám prší do očí, ale ve skutečnosti je to docela super/pohlazení kočičí srsti/ tající sníh v dlaních/ Je to jen kniha kterou čtete dokola a dokola a její obal se vám po čase začíná rozpadat v ruce. A tak ji čtete dál nahou a bez obalu. Chce se mi brečet."Nedělej to, na čti." Řekla mi a podala papír. A tak si beru do ruky papír s kubistickou básní sestavenou s výstřižků novin a čtu ho nahlas se slzami v očích, ktré vůbec nesouvisí s obsahem papíru. "Zeman ukradl luxusní jaro. BŘIŠNÍ léčba láká akné DO kin. LÁSKA čekala na Albertově stačí pár dní léčby." A oči začínají být pomalu suché. Takže prý pomáhá na smutné věci nemyslet. Ale cokdyž čtu něco co mě nutí plakat a nemůžu si pomoct musím číst dál a dál až se dostanu k další kapitole, která už třeba bude veselejší... Často říkám, že nad lidským utrpením se nedojímám, taky nebrečím nad sebou nebo nad vámi ať už je to jakkoliv smutné. Jsem zkažená řekněte si. Otupělá. Necitlivá. Ale tohle mi žíly prostě netrhá. Prý bych mohla být feťák kdybych chtěla... ale já se sotva dotknu alkoholu natož pak drog. Píchnu tě do tvojí žíly, když si budeš přát, ale je velká šance, že se třeba netrefím a neukradnu ti ani kapičku krve. Ne nejsem upír. Ani upýr. Ani upírka....... Jdeme domů, prosím, mě se tu nelíbí. Jo a ještě jsem zapomněla.... ale co na tom už nesejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blog byl založen 14.12.2014