Můj příběh s vegetariánstvím

16. prosince 2014 v 21:54 | B |  Ze života
Rozhodla jsem se,že se stanu vegetariánem. Ne teď ze vteřiny na vteřinu, ale už skoro před dvěma lety a tohle je můj příběh.

VEGETARIÁNEM Z PŘESVĚDČENÍ

A co mě vlastně přesvědčilo? Nejvíce mě ovlivnilo jedno video, (jestli ho najdu určitě ho sem dám!!!) byla to přednáška jedné paní, která mluvila o tom, proč je správné jíst prasata,krávy,kuřata a proč je špatné jíst kočky,psy....Přednáška byla neuvěřitelně zajímavá a opravdu mě jakožto všežravce v té době oslovila. Navíc byla "prošpikována" různými obrázky a videi. A to bylo přesně to co mě dostalo. Od té doby jsem měla neuvěřitelné výčitky z jedení masa. A když už jsem málem obrečela to hovězí na talířku ve školní jídelně, rozhodla jsem se pro jasné řešení. Když mi nedělá radost maso jíst. Nebudu ho jíst.

BUDE Z TEBE ANOREKTIČKA!

Doma si moje vegetariánství vyložili po svém, nebudu jíst maso-co tedy budu jíst?Jejich závěr byl jesný-NIC.A tak jsem rodičům zařídila neutuchající pocit, že když nebudu jíst maso tak ze mě bude anorektička a umřu. Zbytek mého okolí se s tím vyrovnával různě. Dokonce se ke mě i dvě kámošky přidaly, ale nevydržely. (Jedna se vzdala po roce,druhá po pár měsících) Nejextrémněji reagova můj strýc,když jsem mu udělala toasty se salámem a sobě jsem udělala se sýrem.Nejdřív se zeptal,proč nechci taky se salámem a když jsem mu řekla, že já maso nejím, praštil do stolu a řekl: "A já jsem podle tebe vrah?!!" A tak jsem mu asi tři hodiny vysvětlovala, že tohle je moje rozhudnutí a on ať si jí co chce.Nepochdila jsem a myslím, že mě od té doby vidí jako nějakou šílenou aktivistku, která pobíhá po městě a křiči: "Maso je vražda." Ne, tohle opravdu není můj případ, protože je na každém z nás jak se rozhodneme.Možnosti máme jasně vyloženy před sebou.
Nejčastější reakce však byla ohromně "starostlivá",nebo lépe řečeno hnidopišská a nemístná-CO BUDEŠ DĚLAT AŽ BUDEŠ TĚHOTNÁ? Většinou mě to rozesmálo. Ve svém současném věku se s těhotenským bříškem v nejbližší době opravdu nevidím, ale nadruhou stranu mě to začalo děsit. Co když mají pravdu? Každý přece ví, že v těhotenství je příjem bílkovin velice důležitý a měl by proto být větší než obvykle.A tak asi po dvou měsících vegetariánství přišlo moje první zaváhání.

VYDĚŠENÍ,NASTUDOVÁNÍ

Po tom, co už jsem málem otevírala ledničku a chtěla si ohřát párek, jsem se naštěstí včas zastavila a uvědomila si, že o tom vím vlastně hrozně málo. A tak to přišlo.Moje "studovací fáze". Internet,knížky,informace a informace,po kterých následovalo slavnostní uklidnění.Dočetla jsem se o těhotných vegetariánkách, ale i lidech,kteří se později zase vrátili k masu,ale hlavně že já jsem byla v klidu.Ale v klidu jsem byla jenom já, rodiče stále nic. A tak asi po půl roce vegetariánství jsem s rodiči uzavřela dohodu-jednou za měsíc sním maso.Máme domácí chov krállíků, tak proč ne zrovna králičí. Dohoda je sice uzavřená, ale dodržela jsem ji asi tak třikrát a vyhýbám se jí jak jen to jde. Naštěstí díky této drobnosti jsem uklidnila rodiče.

DRUHÉ ZAVÁHÁNÍ

Být vegetariánem v létě na dovolené je složité.EXTRÉMNĚ.Navíc moje - říkejme tomu třeba dovolená- byla sportovně orientovaná a já jsem neměla k dispozici svoji oblíbenou čočku,slunečnicová semínka,vločky, prostě jídlo na které jsem byla zvyklá bylo pryč a já se musela smířit se stravováním po restauracích, které mi mnoho možností nenabízeli. A tak jsem si první den dala boršč-ano tu zeleninovou polévku. Byla jsem nemile překvapená když byl můj talíř snad do půlky nacpaný uzeným. A tak abych těch pět dní přežila a jedla i něco, co mě zasytí neměla jsem jinou možnost.Podruhé to byla vepřová panenka. Jinak jsem se to snažila zvládnout o "smažáku" a langoších z bufetu. (rozhodně to nebyla dovolená pro moje střeva) Začala jsem se bát, že mi tím maso zachutná, a že se k němu postupně vrátím, tak jak už jsem to četla v hromadě článků ve své "studovací fázi". Ale ne. Většina vegetariánů z přesvědčení se vrátili k masu, právě kvůli neutuchající chuti na maso, ale to nebyl můj případ.

BOJ O JÍDELNU

Tím, že nejím maso, jsem se stala trnem v oku našich školních kuchařek. Nejsem jediná, kdo se snaží protlačit aby naše školní jídelna nabízela alespoň jedno bezmasé jídlo denně. Jenomže tohle je něco, v co jsem přestala doufat. Po "boji" s hospodyní naší kuchyně a po tom co mě absolutně "utřela" tím,že by se to prodražilo, a že když už nechci jíst maso mám vždycky možnost si u okýnka říct a vydávající kuchařka mi ho tam nedá. Za rohem jsem se jen plácla do čela a uvědomila jsem si, že tento boj by byl beznadějný, už jenom proto, že někteří sudenti se o to snaží už celé roky... A tak do jídelny na obědy chodím většinou jen jednou týdně a to když je čočka/fazole na kyselo s klobásou. Ano, vždycky mám možnost vydávající kuchařce říct,že to chci bez masa. Ačkoliv vždycky slušně pozdravím a poprosím,že nechci klobásu a za to co mi na ten talířek tak neochotně kydne poděkuji, nemůžu se zbavit dojmu, (a on to taky dojem není) že si kuchařka mumlá věci typu: už zas ona...zas si vymejšlí.... A nemohla jsem si nevšimnout, že porce které dostávám jsou mnohem menší než dostávají moji spolužáci, kterým klobása nevadí.

UŽ JE TO NORMÁLNÍ

Časem jsem si na to zvykla. Okolí si taky zvyklo a s připomínkami různého druhu už se nesetkávám. I boj s jídelnou jsem vyřešila po svém a začala si obědy vařit sama, je to sice časově náročnější,ale co se dá dělat.
Být vegetariánem je vlastně super a zatím nemám potřebu se k masu vracet a myslím,že ani v budoucnu mě to naneláká. Ke konci bych chtěla ještě shrnout jak mi to změnilo život, protože to je to nejdůležitější.
V první řadě jsem zhubla.V té druhé řadě- vegetariánská strava mě neuvěřitelně baví. Baví mě vyhledávat si recepty a dělat nejrůznější pokusy, ale často také upravuji recepty s masem na recepty bez masa.Maso mi nechybí a když mi někdo mává pod nosem klobásou nesbíhají se mi sliny.Zvykla jsem si, že na zábavách a různých společenských akcích jsem prostě většinou jenom o suchém rohlíku, to je trošku nevýhoda. Ale výhody převažují a dnes mě nic nepřesvědčí s tím přestat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elli Elli | Web | 17. prosince 2014 v 18:10 | Reagovat

To tě obdivuju. Mě říkají, že jsem polovegetariánka, protože jím jenom kuře, ryby a nikdo do mě nedostane vepřové. :-D

2 Tai Todd Tai Todd | Web | 24. prosince 2014 v 10:13 | Reagovat

Mě překvapuje, že si měla tolik překážek. Mě se doma akorát vysmáli, že to nevydržím, nějakou dobu se mi matka do všeho snažila nacpat salám, ale pak toho nechali. Ve školní jídelně jsem jedla jen přílohy, maso hodila nějakému spolužákovi a vyfasovala jeho přílohu a všem bylo fuk, že maso nejím a když někde jsem, v cizině, obvykle se nejlíp najím já, protože všude jsou plné stoly zeleniny a různých salátů. Já začala s vegetariánstívm, když mi bylo 14, což je už devět let a ani tehdy jsem neměla moc problémů. Jo lidi se ptali, když jsme někde byli na jídle a já si vzala něco bez masa ale jinak? Vždyť lidi jsou vegetariány a vegany už stovky let, není to výmysl dnešní doby. Nevím, mě ani okolí na tom nepřijde nic extra, i když jsem přestoupila na vegetariánství a akorát ze mě roste babička, že neví, co mi může a co nesmí vařit, ale u té naštěstí jím jednou do roka. Ale je fakt, že nejlíp se najím, když si uvařím sama a když nikomu, kdo mě nezná, neřeknu, že jsem vegan, protože i dnes jsem v očích mnohých ten trefený aktivista, co objímá stromy ( že jsem vystudovala ekologii, mi v tomhle moc nepomohlo :D )

3 echeverdia echeverdia | 24. prosince 2014 v 11:55 | Reagovat

Souhlasím s Tai Toddem, taky jsem překážky tolik neměla a v jídelně mi vždycky dají mnohem víc přílohy, když chci bez masa. Jen jsem se po půl roce vrátila do mekáče, ano pracuji tam a přichází na mě krize. Maso nejím už přes dva roky, ale nikdy jsem necítila větší váhání, než teď a jedno je mi jasné, nevydržím to věčně, ale budu se snažit, co jen to půjde

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 19. května 2015 v 19:59 | Reagovat

Ach jo, proč to mají všichni pořád potřebu řešit? No tak nejíš maso, no a co? Fascinuje mě, jak lidé pořád mají potřebu kafrat do života ostatním. Sama jsem byla vegetariánka jen chvíli, pár měsíců, ale nesedělo mi to a maso mi chybělo, ale keců jsem si taky užila hromadu:) Mám mezi kamarády hodně vege lidí (ať už veganů nebo vegetariánů) a všichni zažívají to samé, co ty. Tak držím palce, ať tě lidé kolem tebe moc neštvou a sama se cítíš co nejlépe:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blog byl založen 14.12.2014