Z vegetariána opět všežravcem

Včera v 11:37 | Jája |  Ze života
Nenapíšu, že jsem znova masožravcem a nenapíšu! Lidé všežravci si sice velice rádi říkají "masožravci", ale co jedí k řízku za přílohu? Sekanou? No, asi těžko...
Lidi co nadávají na vegetariány a vegany mi přijdou prostě nějakým způsobem omezení. Nikdy jsem se v životě nesetkala s vegetariánem/veganem(dále už jen veg**an), který by mi to horem dolem cpal. Snad jediný důvod proč vám veg**an musí říct že je veg**an je ten, že když mu nabízíte maso, odmítne vás. Vypadá to pak nějak takhle:
A: Dáš si párek??
B: Ne, dík.
A: Ježiši a jako proč? Seš snad veg**an??
B: Jo
A: OMG!!! Přestaň to všem dokola cpát nikoho to nezajímá!! (plus nějaký trapně vtipný komentář o tom, že rostlinky jsou taky živé a ať radši jíme kameny)

Dva roky jsem byla vegetarián. Teď už píšu vegetarián, do veganství bych osobně nešla. (Ano stalo se mi, že jsem po čas svého vegetariánství jedla třeba jeden týden jako vegan, ale to bylo čistě náhodně a nebo jsme zrovna neměli doma vajíčka)
Dneska už se můžu opět řadit mezi "všeřzavce", ikdyž masa jím oproti tomu jak jsem ho jedla před svou vegetariánskou etapou mnohem méně. Důvod? Asi se mi nějakým způsobem změnila chuť. A když už do sebe nějaké to masu nacpu tak je to kuřecí.

Ale proč už teda vegetariánem nejsem?
Všechny zarputilé veg**any asi teď pěkně naštvu, protože jsem si asi dostatečně nestála za svým a zkrátka a dobře jsem se svého přesvědčení vzdala, ale našla jsem si přítele, který jednoduše vegetariánskému stylu života neholduje (a mě by ani nenapadlo ho na vegetriánství obracet) a zjistila jsem, že je to hodně těžké skloubit.
A tak postupem času začaly moje drobné vyjímky, kdy jsem si dala maso a z vyjímek se stalo pravidlo a z pojídání masa se stal opět normál. Rozumějme normál takový, že se v mém jídelníčku objeví maso v hlavním jídle jednou za týden a sem tam si dám na rohlík šunku. Víc toho po mě ani nikdo nemůže chtít. Ještě teď občas maso odmítám, když mi přijde, že jsem ho prostě momentálně přejedlá. Ale už jako důvod neříkám, že jsem vegetariánka, ale že jsem prostě jenom vybíravá.
Za svoje vegetariánské období jsem si oblíbila spoustu vegetariánských receptů, kterých se ale jen tak nevzdám. Takže budu oproti svým přátelům vždycky ta "co jí ty divný věci". (Třeba když si zabalím na oběd zeleninový salát se sójovými boby, nebo pohankovou kaši, kterou musí vždycky někdo "vtipně" okomentovat, že vypadá jako by ji už někdo předtím jedl).

A jak se na to tvářilo okolí?
Doma byli neskutečně šťastní, že přece jenom možná neumřu.(pro někoho se prostě strava bez masa rovná smrti). A moji přátelé to komentovali slovy: "Konečně jsi dostala rozum." Ale já si nemyslím, že být vegetariánem byla chyba, bohužel se mi do současné etapy života vegetariánství nehodí. Ale, kdo ví, někdy se k tomu stylu života zase vrátím. Pořád mi je těch zvířat líto. I těch na mým talířku, ale já je teď potřebuju. Nemůžu pro ně udělat víc, než jim v duchu poděkovat, že mi pomáhají přežít.

A něco na závěr:
Nemám absolutně nic proti lidem co maso nejí, problém začnu mít až s těma, co mi budou říkat že jsem zrůda jen proto, že maso jím. Ani já když jsem maso nejedla, jsem nikoho nepřesvědčovala o tom, ať ho přestane jíst taky. Je to jednoduše na každém z nás, co se rozhodneme, že budeme jíst.
Ale myslím si, že dokud lidé nedostanou trochu rozumu souboje veg**ani vs. "masožravci." tu budou pořád.
A co vy, jak pohlížíte na vegetariánství a veganství?
 

Kuřecí placky

Pátek v 11:07 | Jája |  Recepty
Do mísy dáme:
cibuli nakrájenou na kostičky
sůl, pepř, koření podle chuti
prolisujeme dva stroužky česneku
kari
tři lžičky solamylu
lžíci hořčice
tři celá vejce

celou směs promícháme a přidáme do ní na nudličky nakrájená kuřecí prsa (na tři vejce vystačí 500g kuřecích prs)
dáme to do ledničky a necháme den odležet (aspoň přes noc)

Po tom ze směsi děláme kuřecí "palačinky" na pánvi s troškou oleje.
Je potřeba to udělat na mírném ohni nebo to dopadne takhle.

A nebo když se vám celá placka potrhá a tak si radši řeknete že z toho uděláte "míchaná vejce" s kuřecím

I přes moje neschopný kuchařský schopnosti (asi jsem prostě neměla den) to chutnalo fakt dobře. Ráda bych sem dala nějakej víc reprezentativní obrázek, ale všechny povedený placky se snědly dřív než jsem je stačila vyfotit.

 


Cuketová směs ke všemu

Čtvrtek v 17:04 | B |  Recepty
Vemte cuketu, nakrájejte na kolečka, kolečka na čtvrtiny-podle toho jak je ta cuketa velká. Osmahněte cibulku a až začíná mít zlatavou barvu přidejte kolečka cukety. Podlijte vodou a nechte povařit do měkka. Přidejte nakrájená rajčata a papriku a nechte je na pánvi než začnou vonět. Pak je čas celou směs okořenit. Podle chuti, nejjednodušší varianta je prostě grilovací koření. A směs máme hotovou.

Co k ní? Dá se smíchat s těstovinami- ověřeno a chutná to skvěle!
S pohankou- další super varianta.
Dokážu si ji představit i zapečenou s bramborama, ale už jsem tuhle směs jedla jen tak samotnou s pečivem. Cuketu mám hodně ráda a protože ji letos *konečně* taky pěstujeme na zahrádce můžete se v létě těšit na další cuketové recepty, protože já osobně bych se cukety užrala.

Co jsem jedla 4.5.

4. května 2017 v 22:29 | B |  Co jsem jedla
Zvolila jsem jiný nadpis než jídelníček, připadá mi, že to některé čtenáře až moc dráždí a myslí si pak, že to, co sem píšu jsou vzorové jídelníčky, které všem vnucuju a všichni musíte jíst jako já. Ale mám v něm spoustu chyb, jako třeba nedostatek toho a tamtoho a moc onoho, protože všichni jsou hrozně velcí odborníci na stravu a stravují se naprosto dokonale a vyváženě, v souladu s přírodou a se svým tělem. (A hlavně v souladu s tabulkama že) Takže mi promiňte, že tady tak bez pardonu (haha) píšu to, co doopravdy jím a nedělám se nijak lepší. Protože prostě můžete žít zdravě a zároveň jíst hranolky. Všechno je to o množství a o tom, jak často to jíte. Prostě dát si něco nezdravého jednou za čas, když potom zase budete jíst jakou dobu normálně zdravě, vůbec neuškodí. Pokud vám to jídlo chutná (např. pizza) tak když si ho odpíráte a bojujete sami se sebou jestli si dát nebo nedat, jdete tím proti vlastní přirozenosti. A to může vést k jedné velké chybě. Dáte si to za "odměnu". Takže si vlastně budete odpírat, co máte rádi a když vydržíte jíst určitou dobu zdravě, tak se pak "odměníte". No není pak lepší si prostě dát jednou za čas, na co vás honí mlsná, než se stresovat tím, že si to můžete dát až po dvou týdnech diety?
Než v záchvatu žravosti sníst horu sladkostí najednou, až vám z toho bude zle,(protože jste si třeba řekli, že vydržíte dva měsíce bez sladkostí) není lepší si občas uzobnout jen malý kousek?
Já jím to, co mi chutná. A hlavně to, po čem se cítím dobře. Nepřejídám se, jím co mi chutná a myslím si, že k udržení pěkné postavy mi to bohatě stačí. Nepotřebuju přece žádné drastické omezování. Jo to je to slovo. Nechci se omezovat, nechci se zavírat do klece a říkat si: Tohle nesmím, protože ztloustnu. Je to blbost. Jak budete na jídlo pohlížet, takové účinky bude mít. A navíc- ono známé heslo, že strava, rovná se 70% úspěchu je možná dobré tak pro lenochy, co se bojí si dát pořádně do těla. Ale o tom bych se tu mohla rozkecat ještě na dýl, takže konečně k pointě:

Snídaně: ovesná kaše s chia semínky a borůvkama, med
Oběd: cizrna, vejce, špenát a vařená brokolice
Svačina: bílý jogurt
Večeře: hummus, opečený celozrný rohlík

Kam dál

Blog byl založen 14.12.2014